Vodácký tábor 2015

Vodácký tábor

 

Všímáte si, jak je člověk věčně nespokojený? Když prší, nadáváme, když svítí sluníčko, hudráme, že je nesnesitelné vedro. No dobrá, když je takový vedro, že i mouchy chodí pěšky, tak to není úplně košér. Pokud tedy nejste na vodáckém táboře. Tady se vedro léčí tou nejúčinnější metodou, a sice pravidelným koupáním. Ať už chtěným, nebo nechtěným. A to vážně zabírá.

Letos poprvé vyrážíme od Domečku na Vltavu na 6 dní. Předpověď slibuje celotýdenní tropy a už ve vlaku k Čertově stěně to pociťujeme na vlastní kůži. Vlak dělá názvu naší konečné zastávky vážně čest, připadáme si jak v transportu do pekla. Ze zastávky se pěšky vydáváme podél nejkrásnějšího úseku Vltavy, koupeme se v tůních a brodíme divokou řeku. 6 vedoucích ze skupiny Zajda tour a 17 teenagerů – skladba, která slibuje řadu netradičních zážitků. Po zdolání Čertovy stěny se pomalu přesouváme na naše nástupní místo a čeká nás prvních 7 kilometrů nádherné šumavské řeky. Jez pod Vyšším Brodem procvičí vodácké dovednosti posádek plastových kánoí. Jsou zde ale ostřílení borci, co mají za sebou spluté květnové Rakousko, a tak se převrátí pouze jediná loď. Zanedlouho jsme na našem prvním tábořišti. Stavíme stany, rozděláme oheň a hrajeme songy z vodáckého zpěvníku. Začíná ta správná prázdninová pohoda.

Další den jedeme po řece 14 kilometrů, koupeme se a užíváme horkého letního dne na vodě. Užívání končí lehce za polovinou trasy pro jednoho z vedoucích, když se mu přes jeho nikdy nepřestávající úsměv podaří vdechnout vosu. Přivolaná sanitka ho odváží do Krumlovské nemocnice, kde se podrobuje křížovému výslechu, jestli po bodnutí vosa ještě žila a jestli trpí dalšími problémy. Když jim odpoví, že vosu neresuscitoval a že má problémy s hlavou, tak ho propustí, takže stíhá ještě večerní grilovačku v kempu Vltava. Ta je opravdu super. Formou bufetu máme připraveno několik druhů masa, ryby, zeleninu, brambory s kysaným přelivem…ehm, setřu slinu, přeci chcete vědět co se dělo na vodě, ne co jsme debužírovali, že? J

Třetí den hrajeme oblíbenou vodáckou úkolovou flašku, projíždíme krumlovské jezy a na podvečerní program je naplánovaná prohlídka grafitového dolu. Cesta vláčkem v podzemí je zábavná, ťapání pěšky už tolik ne. Vše nabere jiné obrátky, když nás průvodce upozorní na grafitové ložisko. Statečně si jím matláme po obličejích, takže vylezeme jako parta černochů. Večer spíme v kempu pod širákem, sledujeme roj meteoritů a těšíme se na další den.

Úsek do Zlaté koruny příjemně teče a počasí atakuje rekordní teploty, tak se většinu času nacházíme pověšení za nějakou část lodě celým tělem ve vodě. Jediný jez těsně před kempem zdoláváme bez problémů a večer je na pořadu opět táborák, opékání masa a uzenin na ohni a kytary. Spaní pod širákem je už takovou táborovou klasikou.

Pátek dopoledne děláme vodní slalom, kde se do posádek rozlosují i vedoucí. Odpoledne se necháváme odvést auty na rozhlednu Kleť a zpátky jedeme 11,5 km po prázdných lesních silničkách na koloběžkách. Je to parádní zážitek, aplikace v telefonu nám ukazuje, že máme průměrnou rychlost 32 km/h a nejvyšší 75 km/h. Vážně to sviští. To nekrásnější nás ovšem ještě čeká. Poslední táborová noc většinou bývá ve znamení nějaké strašidelné hry. Letos je ale vše tak trochu jinak. Po soumraku označujeme lodě a vesty barevnými svítícími kroužky. Řadíme se na řece a to přiláká zvědavost několika desítek lidí z kempu, kteří stojí na břehu a nestačí se divit. Když pak odrážíme od břehu, připomíná celý výjev noční planetu Pandora z Avatara. Sklízíme od diváků obrovský potlesk a vyjíždíme na noční plavbu řekou, která vede mimo civilizaci až na Dívčí kámen. Jedinými našimi průvodci jsou hvězdy a teplá letní noc. Jedu jako první, načítám ideální stopu v lehkých peřejích, poslouchám šplouchání vln a ničím nerušenou šumavskou přírodu. Po těle mi naskakuje husí kůže. Je to dokonalý! 10 kilometrů zdoláme za dvě a půl hodiny. Rychle vybalujeme spacáky a poslední táborovou noc dospáváme pod širákem.

V sobotu jedeme poslední úsek Vltavy do Boršova, kde již na nás čeká připravený autobus, který nás veze zpátky do Vlašimi. Ještě než začneme zpívat a hrát na kytaru, procházím si ve vzpomínkách celý tábor a potutelně se usmívám. Vrací se vtipné scénky, když jsme třeba klukům v noci přenesli stan na beachový kurt, jednomu nasypali do spacáku asi 50 kg písku anebo když Sígr vyměnil Lukymu sprchový gel za Jar a ten se s ním celý týden myl, aniž by něco tušil. Na mysli mi vytanou i chvíle plné adrenalinu – koloběžky, ježdění náročného jezu bokem, plavání šlajsnou ve vestách…Ale především ta skvělá parta lidí, protože to je nedocenitelný aspekt parádní akce. Díky všem, co jste tam byli. Byli jste úžasní!

IMGP5564

IMGP5810IMGP6412

 

 

 

 

 

 

Luboš Zajíček