Strašidelná noc ve škole

„Tak jak? Uděláme tu strašidelnou noc?“ hučím do Sígra. Jeho nepřítomný pohled značí dvě věci. Buď nad tím usilovně přemýšlí, anebo mě nevnímá. Drcnu do něj loktem, to ho většinou vytrhne z letargie.

„ Uděláme“ přikyvuje „ ale bude fakt strašidelná!“
Následuje několik večerů plánování, zajišťování, testování a přemlouvání kamarádů, že je prostě na akci potřebujeme. Pár dní před začátkem je jasné, že děti čeká obrovská show. Jenom dolaďujeme několik detailů a už je pátek 27.11. Před školou se schází 32 nedočkavců a kolem šesté hodiny vyrážíme do školy. Po vytvoření spacího zázemí v hudebně se přesouváme do tělocvičny a program začíná jízdou na kladce napříč tělocvičnou. IMGP0438Velký zážitek, zavěsit se u stropu na kladku a ve značné výšce přejet na druhou stranu. Prvotní strach je překonán a všichni se baví netradiční atrakcí. K dobré zábavě přispívá i pizza, kterou nám dovezli kolem půl osmé z vlašimské pizzerie.

Hlavní program nás teprve čeká. Podle staré legendy se totiž u Dračí skály ve Vorlinském údolí zjevují démoni a jiná prapodivná stvoření. Pro dnešní noc přislíbil účast i samotný Krampus, který se rozhodl, že si vyzkouší nebojácnost dětí na vlastní kožich. Takže se rychle převlékáme do věcí na ven a jdeme směrem k lesu za školou. Nebe je temné, lehký chlad se zatoulá i pod teplé oblečení. Začíná se vkrádat strach, nejprve tak zlehounka šimrá na zátylku, ale jak se blížíme ke včelínu na kraji lesa, začíná se zarývat pod kůži. Mihotavé světlo první louče ukazuje začátek cesty. Až sem jsme šli společně, ale dál už musí jít všichni po dvojicích. Vyráží první neohrožení, není nic vidět, odněkud se ozývá nelidské kvílení a z rodinných domků nad lesem urputné štěkání psů. Další dvojice se ztrácí ve tmě za mnou.

„Půjdete s námi?“ zazní z davu tichým hláskem „my se strašně bojíme.“ Přikyvuji a někdo mi pevně stiskne ruku. Míjíme první louči a otevře se malé údolí, kde je cesta vytyčena dalšími světly. Na konci hoří pod Dračí skálou oheň, před kterým se cosi hýbe. Nejasné obrysy postavy po chvilce splynou s okolní tmou. Je až zlověstné ticho, mystický klid před bouří.

„Tady už musíte sami“ vykroutím se z křečovitého sevření dětské ručky. Dvojice pomalinku sestupuje s příkrého kopce.IMGP0526

„Démoni, kráčí k vám vystrašená dvojice, buďte na ní hodní!“ volám přání kamsi do lesa. Praskání křoví a nelidský skřek je mi odpovědí.

„Nebojte se, to vás zdraví“ snažím se uklidnit situaci.

„Dobrý den“ zní z kotliny ukňouraná odpověď. Zvažuji, že za nimi seběhnu kopec, ale v tom se jako záblesk naděje objevuje na trati Hanka. Chlácholivě na ně mluví a ujímá se obou cestovatelů zrovna ve chvíli, kdy se celá skála rozjasní pekelným dechem a ozáří zbylé bytosti. Jedna jim ukazuje pařátem, že mají přistoupit k ní a vzít si odměnu za odvahu. Děsivě úžasný zážitek. Pousměju se a běžím pro další žáky.
Postupně trasu projde všech 32 dětí a kolem desáté hodiny pouštíme v hudebně pohádku pro klidné spaní, zatímco na chodbě hodnotíme celou akci. Bylo to super.

Velký dík patří Pavle Homolkové za nezbytnou podporu a týmu Zajda tour za skvěle odvedenou práci.

 

Luboš Zajíček