Korsika

Korsika od Domečku

„Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika“, napsal Antoine de Saint Exupéry a krásně to sedí. Už počtvrté se vracím na tento neskutečně nádherný ostrov a vždy mě dokáže překvapit něčím novým, neokoukaným. Ani letos tomu nebylo jinak.

Jede nás nakonec sedm. Už na trajektu hrajeme soutěž, kdo dokáže v místních barech ukecat nejlepší cenu za Pietru – kaštanové pivo. Nakonec vítězí Sígr, ale jelikož u nákupu nikdo nebyl, tak ho stejně všichni podezříváme, že si cenu vymyslel. Cesta rychle utíká a po 4 hodinách vyjíždíme z trajektu v přístavním městě Bastia. Nezdržujeme se a hned přejíždíme na západní stranu ostrova, kde testujeme zdejší krásné pláže a růžové víno. První večer spíme na opuštěném skalním ostrohu. Kolem šumí moře, vesmír po nebi rozházel hromady hvězd a začíná ta správná aktivní dovolená. Paráda.

Druhý den máme na programu jednoduchou túru na horu Monte Tolu s krásnými výhledy na moře a horské vesničky a odpoledne se přesouváme do Adventure parku, kde za 26 euro zkoušíme sérii tyrolských skluzavek na kladce. Je to velká paráda a i ze začátku vystrašená Hanička si pár posledních sjezdů užívá. Večer se přesouváme na místo, kde budeme trávit většinu nocí. Místo, které znají jen „místňáci“ a kde se na konci opuštěné cesty dá spát jen tak, pod širákem. Velkou výhodou je řeka, která zde protéká, takže máme možnost se po náročných túrách umýt. V noci tady dávají lišky dobrou noc. Doslova. Každou noc nás zde navštěvuje liška, která shání snadné jídlo v odpadcích, tak jí chystáme do misek vždy něco dobrého, Hanička jí fotí a snaží se jí vycvičit. Teatrálně si jí pojmenuje Charlie, a je jí úplně jedno, že je to samice. Ona si toho teda na Korsice snažila vycvičit víc a musím nechat, že polodivoké prase Ferdu si nakonec pohladila, kavčata na nejkrásnějších jezerech Korsiky jí zobaly sušenky z ruky, jen ta liška k ní nepřišla. Potvora jedna.

Kdybych měl popisovat každý den, asi by z toho vznikla vcelku slušná kniha a vybrat nejhezčí dny je nemožné, protože každý byl něčím jiný a svým způsobem nejkrásnější. Podařila se nám poskládat neskutečně různorodá mozaika zážitků. Jednoduché a odpočinkové výlety střídaly náročné celodenní túry s obrovským převýšením. Na jezero Oriente jsme dupali několik hodin do neskutečného kopce, slunce rozpálilo okolní skály a zdolat 1071 metrů výškového rozdílu stálo opravdu hodně sil. Ale stálo to za to. Jindy jsme jezdili na kajacích v deltě řeky Fango a sledovali sladkovodní želvy ve svém přírodním teritoriu, nesčetněkrát jsme se koupali v průzračném moři, řádili ve velkých vlnách a i si užívali vlídné závětří vyhlášené pláže Palompaggia, která je jak z katalogů cestovních kanceláří. Adrenalin v krvi jsme rozdráždili středně těžkou ferratou, na několika potocích a řekách jsme zkusili lehký canyoning. Nevím, jak by se lépe dala strávit aktivní dovolená. Bylo to prostě parádní. Navečer, když jsme se naložili do průzračné tůně místní říčky, popíjeli jsme víno a slunce zapadalo za skalnaté hradby kaňonu, jsem symbolicky připíjel panu Exupérymu. Cítil jsem se jako malý princ.

 

Luboš Zajíček

publikováno 29.7.2015