Čerťáky 2015

Každým rokem jsem s odhodláním pouštět se do jednoho z nejtěžších úseků našich řek čím dál víc skeptický. Stárnu, ztrácím morál a zdá se mi to rok od roku nesmyslnější. Dobrá, letos jedu, ale naposled.

Máme opět zkušenou posádku raftu, samí ostřílení vodáci, ale když dáváme raft na vodu, cítím zvláštní nejistotu. Určitě tomu neprospěly právě projíždějící sanitky a vrtulník záchranné služby, který přistával kdesi u Loučovic. Poohlédnu se na záď raftu, kde je napsané číslo 13, zhluboka se nadechnu a vyrážíme vstříc prvním peřejím. Pulsar se propadá ve velkých vlnách a projíždí válce. Všechno jde jak po másle – průskok kolem Kobylí hlavy, zkušený nájezd do válce Železňáku, pár sehraných záběrů a jsme na prvním rybníku. Nervozita ale neopadává, pořád je někde ve mně hluboko zakousnutá a nechce se pustit. Na prvním rybníku nacvičujeme převrácení raftu a záchranu posádky. Máme sebou dva nováčky Mluvku a Poldu a tak je třeba je pořádně prověřit.

O pár minut dál najíždíme k prvnímu těžšímu místu – kaskádě Papírna. Projíždíme je precizně, bez jediné chybky. Zastavujeme nad Oknem, Polda končí a my se jdeme podívat na vstupní bránu do pekla. Jez nazývaný Okno, nebo Vrata. Téměř veškerá voda (cca 20 kubíků za vteřinu) je nahnána do 3 metrů vysoké šlajsny, dole je obrovský válec, který se tříští o kameny na břehu. Na sucho polknu a čekám, jestli někdo z komerčních raftů nepojede. Všichni ale končí před tímto náročným úsekem, jezdí jenom vršek. Zbytek posádky hučí, že už chce jet. Tak nasedáme a řítíme se do otevřeného chřtánu samotného pekla. Nájezd není úplně ideální, proud nás stahuje na mříže náhonu, jsme moc vpravo. Proskakujeme oknem a válec nás posílá čelem do břehu. Vše řeší elegantní otočka, srovnání pozic a už to valíme čtyřkovým úsekem před Škvíru. Je to super. Nad Škvírou zastavujeme a já si jí s Mluvkou projdeme po břehu. Zbytek posádky jí projíždí na výbornou, kus po proudu si opět naskočíme do raftu a přijíždíme k nejtěžšímu místu celého úseku – Čertovým schodům. Chvíli na břehu diskutujeme o vhodném nájezdu do velkých skalních prahů, aby to pak klasicky bylo všechno jinak. Zákeřný kámen nad největším skokem vystavuje našemu raftu stopku, zatím co se snažím do řevu vody křičet jasné instrukce jak srovnat raft, Sígr na špičce tančí a hecuje diváky. Je to prostě šílenec. Sklízíme velký aplaus a na hraně velkého skoku rovnáme raft po špičce dolů. Projíždíme. Uf. Kus dál ještě hrajeme s kameny karambol, na jednom z nich se nám daří dokonce raft téměř celý potopit, ale to nejtěžší máme za sebou.

Odpoledne dáváme ještě jednu jízdu a večer zakončujeme ve vodácké hospůdce U Hastrmana a vesele se bavíme s druhou naší skupinou, která zatím jezdila kolem Lipna na in-linech.

V neděli chystáme opět dvě jízdy. Přes noc ze mě nervozita spadla a já si je patřičně užívám. Parádní průjezd Oknem, tentokrát bez točení, nádherné vlny, skoky do válců. Vše co, od divoké řeky čekáte, když máte raft plný zkušených vodáků. Jedu i Škvíru, na Schodech opět hrajeme otočné divadlo na našem kameni, že i v Krumlově by nám ho záviděli, ale je to vážně úžasný.

Tak tedy dobrá, Čerťáci, příští rok vás okusím znovu. Doufám, že si to opět patřičně užiju.

Luboš Zajíček